Eskalace v Íránu: Co sledovat a co očekávat

Diplomatická komunikace, mediální zprávy a nezávislé analýzy naznačují, že eskalace konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem je vysoce pravděpodobná.

Geografie Íránu je jednou z jeho největších, ne-li vůbec největší silou. Zároveň však vytváří řadu zranitelných míst. Zranitelností s největšími dopady na konflikt a zároveň tou, která Spojeným státům nabízí nejlepší poměr zisku a rizika, je ostrov Kharg.

Tento ostrov, ležící přibližně 30 kilometrů od íránského pobřeží, je jeho Achillovou patou. Íránské pobřeží je řídce osídlené a špatně organizované, nejde však o otázku volby, ale o otázku omezení. Íránské pobřežní vody jsou příliš mělké na to, aby v íránských přístavech mohly kotvit mega tankery, které tvoří páteř globální ekonomiky.

Za těchto podmínek je Írán nucen přepravovat svou ropu do přístavu na ostrově, kde ji mohou tankery převzít. Ostrov je malý, má pouze 8 kilometrů čtverečních, tedy zhruba 2,5násobek velikosti Central Parku v New Yorku. Navzdory své velikosti zajišťuje 90 % íránského exportu ropy.

Realisticky vzato, pokud by Spojené státy chtěly íránskému vedení ukázat, jak nevýhodná je jeho vojenská pozice, mohly by ostrov obsadit. I když jsou americké ztráty možné, Írán není schopen odrazit odhodlané americké obojživelné vylodění.

To je důležité, protože export ropy je jedním z posledních záchranných lan íránské ekonomiky. Přestože válečná ekonomika může fungovat mnohem déle, než si většina lidí myslí, je důležité mít na paměti:

• Írán je pouštní země; bilance dostupných potravin a vody je už roky na hraně humanitární krize a postupně se zhoršuje.
• Íránský průmysl je roztříštěný, neefektivní a zanedbaný; vyžaduje vstupy ze zahraničí.
• Írán nefunguje ve válečném ekonomickém režimu rok nebo dva, ale v praxi už od 70. let.

Nad Íránem stále visí skutečná hrozba: ztráta vodní a energetické infrastruktury. I zde je Írán proti americké vzdušné síle bezmocný a zničení již napjaté infrastruktury v pouštní zemi s 90 miliony obyvatel by mělo apokalyptické následky.

Po takovém kroku by Spojené státy už možná neměly s kým jednat, to je však krajní možnost.

Předstihové indikátory

Navzdory chaotické povaze rozhodování ve Washingtonu a Teheránu existuje řada kvalitativních signálů, které naznačují, že pravděpodobnost eskalace roste:

1. Stojí za připomenutí, že Spojené státy nestáhly velkou část svých vojenských prostředků z regionu Perského zálivu navzdory dohodám o příměří. Existuje významná pravděpodobnost, že obě strany už v okamžiku podpisu dohody počítaly s vhodným momentem k jejímu porušení.
2. Dne 10. července Trump oficiálně označil kampaň v Íránu za válku a požádal Kongres o podporu. To jasně ukazuje na dlouhodobý charakter konfliktu.
3. Americké útoky se již nezaměřují pouze na zařízení IRGC. Došlo také k mnoha úderům na pravidelnou íránskou armádu, Artesh. To naznačuje, že už nejde o operaci s cílem změnit vládu prostřednictvím Íránců, ale o dlouhodobou kampaň zaměřenou na oslabení schopnosti Islámské republiky projektovat moc.

Dopady

Matematika je, alespoň povrchně, jednoduchá:

• Přibližně 25 % nabídky rafinovaných ropných produktů pocházelo z regionu Perského zálivu.
• Hormuzský průliv, který je aktuálně blokovaný, zajišťoval přibližně 75 % celkového objemu.
• Blokáda není nepropustná; v závislosti na okolnostech se přes průliv dostane zhruba 5 až 15 % předválečného objemu.
• To implikuje snížení globální nabídky ropy přibližně o 16 až 18 %. To by poměrně dobře odpovídalo úrovni kolem 72 USD za barel z konce června a začátku července, tedy nárůstu přibližně o 18 % oproti zhruba 60 USD za barel v prosinci 2025.

Postupné uvolňování rezerv především Spojenými státy a Čínou by stačilo k zabránění exploze inflace, dnešní problém je však jiný.

Globální ekonomice nejvíce nechybí ropa, ale palivo. V současnosti neexistují dostatečně velké zásoby benzinu a nafty, které by dlouhodobě potlačily růst cen při nabídkovém šoku, a ještě horší je, že rafinační kapacity ve Spojených státech a Evropě jsou aktuálně příliš omezené. Nezpochybnitelným důkazem je takzvaný crack spread na nejvyšší úrovni v zaznamenané historii.

Co to všechno znamená?

1. Cena ropy už odráží významnou, ale nikoli úplnou eskalaci.
2. Ceny benzinu neodrážejí napjatost na trhu rafinovaných produktů.
3. Pokles inflace se může ukázat jako dočasný a další vlna růstu může přijít se zpožděním.