Globální studená válka o čipy. Jak Čína mění pravidla technologického vývoje

Události, které mají potenciál změnit dlouhodobé základy technologického sektoru, se na globální scéně vyskytují jen zřídka. Pokrok Číny ve vývoji vlastní technologie EUV litografie patří do této kategorie. Ačkoli se projekt stále nachází ve fázi testování a prototypů, jeho význam daleko přesahuje současné tržní cykly a krátkodobé zisky společností.

Stroje EUV, jejichž cena se pohybuje kolem 250 milionů USD, jsou nezbytné pro výrobu čipů pod 7 nm, které používají společnosti Nvidia, AMD, TSMC, Intel a Samsung. Západní monopol na tuto technologii definuje takzvanou „technologickou studenou válku“. Úspěch Číny ve vývoji vlastních EUV kapacit by mohl zásadně změnit globální dodavatelské řetězce, snížit závislost na Západě a posílit potenciál v oblasti umělé inteligence, vojenských aplikací a širší ekonomiky.

Čína již několik let realizuje koordinovaný program vedený státem, jehož cílem je dosáhnout úplné nezávislosti na západních polovodičových technologiích. Program zahrnuje výstavbu litografických strojů nové generace, rozvoj domácích kapacit v oblasti přesné optiky, návrhového softwaru, kritických materiálů a výrobních procesů. Rozsah finančního a institucionálního závazku naznačuje, že se nejedná o experimentální projekt, ale o klíčovou součást dlouhodobé ekonomické a geopolitické strategie.

Z technologického hlediska Čína stále zaostává o několik let za světovými lídry, ale mohla by dosáhnout úrovně, která by zmírnila dopad sankcí, snížila závislost na západních dodavatelích a postupně vybudovala konkurenceschopnou nabídku pro trhy třetích stran. Tento scénář má významné důsledky pro západní technologické giganty, které v současné době získávají podstatnou část svých příjmů z čínského trhu.

Snaha Číny o soběstačnost ve výrobě špičkových čipů, podporovaná státem financovaným megafondem, destabilizuje globální dodavatelské řetězce. Peking kontroluje 90 % trhů s galem, germaniem a palladiem, omezuje vývoz a vytváří celosvětový nedostatek, což by mohlo vést ke zvýšení cen křemíkových destiček o 20–30 %. Západ reaguje investicemi do diverzifikace výroby, včetně zákona CHIPS Act a nových projektů v Indii a Evropě. Tato opatření zvyšují výrobní náklady, zpožďují spuštění továren a tlačí nahoru ceny spotřební elektroniky, včetně smartphonů, notebooků a serverů s umělou inteligencí, a zároveň zvyšují riziko fragmentace globálního dodavatelského řetězce.

Tyto změny v dodavatelském řetězci mají významné dopady na ocenění citlivých technologických společností. Mezi nejvíce ohrožené západní firmy patří ASML, TSMC, Nvidia, Intel, AMD, Apple, Samsung a Microsoft, které všechny čelí tlaku v podobě omezeného přístupu na čínský trh, vyšších výrobních nákladů a nedostatku komponentů. Naopak čínské společnosti jako SMIC, Huawei a další domácí výrobci polovodičů by mohli těžit z rostoucí soběstačnosti, státní podpory a postupného snižování závislosti na západních technologiích, což by posílilo jejich postavení na trhu a růstový potenciál.

Geopolitické důsledky jsou stejně závažné. Technologická konkurence se stále více podobá dlouhodobému systémovému konfliktu, v němž přístup k pokročilým čipům určuje ekonomickou, vojenskou a strategickou výhodu. V tomto prostředí přestává být technologický sektor pouze prostorem pro tržně orientované inovace a stává se nástrojem státní politiky.

Pro investory to vyžaduje změnu perspektivy. Krátkodobé výsledky a současné trendy poptávky zůstávají důležité, ale stále důležitější se stává odolnost vůči geopolitickým napětím a strukturálním změnám. Projekty v rozsahu čínského programu nemusí dosáhnout úplného úspěchu, aby ovlivnily ocenění a firemní strategie. Z dlouhodobého hlediska stačí, že změní pravidla hry. Tento pomalý proces se může nakonec ukázat jako nejnákladnější pro investory, jakmile jej trh plně rozpozná.