Hrozby pro růst – pouze v Evropě?

Evropská komisařka pro zaměstnanost Roxana Mînzatu ve svých vyjádřeních varuje, že v kontextu prodloužené krize na Blízkém východě by konflikt mohl ohrozit až 1,3 milionu pracovních míst v EU.

Odhady jsou poměrně pesimistické:

• Automobilový sektor by podle odhadů Evropské komise mohl čelit největšímu propouštění, které by se mohlo dotknout až 600 000 lidí.
• Stavebnictví, kovoprůmysl, chemický průmysl a doprava by mohly přijít o 56 000 pracovních míst.
• V ohrožení by mohlo být zhruba 85 000 pracovních míst v projektech souvisejících s bateriemi a 58 852 pracovních míst ve výrobě solárních panelů.
• Dalších 4 500 pracovních míst v ocelářském sektoru by mohlo zaniknout kvůli nízkoemisním opatřením.
• Domácnosti s nízkými příjmy by mohly na pohonné hmoty vydávat dodatečných 1,4 % svého příjmu.
• Výrobní sektor v EU zaměstnává zhruba 30 milionů lidí, zatímco služby poskytují téměř 87 milionů pracovních míst.

Největším problémem pro firmy není nedostatek paliv, ropy, ani jejich samotná cena.

Mnohem větší výzvou jsou náklady na energie, které jsou v Evropě již nyní velmi vysoké a kvůli nedostatku plynu z Blízkého východu budou ještě vyšší. Inflační tlak by mohl dále spustit mzdovou spirálu, což by zhoršilo situaci firem s nízkými maržemi.

Aby se EU s touto potenciální výzvou vypořádala, snaží se do konfliktu zahrnujícího Írán zapojit vlastním způsobem. Evropská unie předložila návrh, aby její námořní mise Aspides převzala „vedoucí roli“ při odminování Hormuzského průlivu, „až to podmínky umožní“, v rámci iniciativy vedené Francií a Británií.

Je třeba připomenout, že i v hypotetickém případě okamžitého a trvalého ukončení bojů mohou námořní miny zůstat hrozbou a schopnosti USA k jejich odstranění nemusí být dostatečné.

Je ale situace skutečně tak vážná, jak komisařka naznačuje?

Dopad na trh práce v letech 2022–2024, během energetické krize, která následovala po eskalaci války na Ukrajině, byl relativně malý.

Šlo však spíše o určitý přesun než neutralizaci hrozby. Průmysloví pracovníci v Evropě za to zaplatili nižšími reálnými mzdami, zatímco si udrželi svá pracovní místa.

Energetická krize, která by nyní mohla Evropu ohrozit, je zároveň menšího rozsahu než ta z roku 2022 a Evropa je na ni lépe připravena než tehdy.

Problémem však je, že trh práce v EU je dnes mnohem napjatější a potíže firem se mohou rychle a výrazně promítnout do výsledků na trhu práce.

Inflace v roce 2022 navíc nebyla pouze důsledkem narušení dodavatelských řetězců. Trh i ekonomika byly přehřáté po fiskálních stimulech následujících po pandemii COVID-19.

Dnes má ECB menší prostor k manévrování a dopady změn měnové politiky budou pro ekonomiku bolestivější.

Asie

Inflační a energetický problém nebude a není pouze evropský, spíše naopak. Asijské země již spoléhají na přídělové řízení zásob uhlovodíků a zavedly vývozní kontroly.

• Dokonce i Japonsko se svými obrovskými rezervami již spotřebovalo zhruba 20 % z nich.
• Situace v Číně vypadá lépe, což pomáhá tlumit ceny komodit a inflaci, ale je obtížné říci, jak dlouho to vydrží.

USA

Přestože jsou USA jedním z největších producentů ropy a benzínu, jsou zároveň jejich největším spotřebitelem.

• K tomu se přidává skutečnost, že citlivost americké ekonomiky na ceny benzínu je v průměru zhruba dvakrát vyšší než v Evropě.
• USA také postrádají dostatečnou rafinační kapacitu. I při přebytku ropy jsou rafinerie úzkým hrdlem, což v konečném důsledku znamená vyšší náklady na čerpacích stanicích.
• Ani energetická situace není ideální. Zastaralá a podinvestovaná infrastruktura se musí vypořádat nejen s vlnami veder a rostoucími cenami, ale nyní také s masivní poptávkou po elektřině ze strany datových center.

Ve světle těchto zpráv OECD snížila výhled globálního růstu z 3,4 % na 2,8 %, ačkoli v nejhorších scénářích růst klesá zhruba k 1,8 %.