Obranné společnosti v roce 2026 – kdo může získat a kdo ztratit?

Trump míří na zbrojní výrobu – je se čeho obávat?

V rámci americké prezidentské administrativy roste napětí vůči dalšímu sektoru, který byl dosud tradičně vnímán jako prioritní až nedotknutelný. Konflikt se týká prezidenta Donalda Trumpa a řady vysokých vojenských činitelů, včetně ministra námořnictva USA. Pozornost Bílého domu a Pentagonu se soustředí na zpětné odkupy akcií, které obranné firmy upřednostňují před kapitálovými investicemi. Podle představitelů dochází k neefektivnímu alokování kapitálu.

Tzv. „velká trojka“ amerického obranného průmyslu – Raytheon, Lockheed Martin a Northrop Grumman – v letech 2022–2024 alokovala téměř 40 miliard USD právě na odkupy akcií.

Tento přístup je daňově výhodnější: dividendy podléhají okamžitému zdanění, zatímco zisk z prodeje akcií po zpětném odkupu je daněn až dodatečně jako kapitálový výnos. Právě zde však vzniká zásadní střet zájmů – zájmy společností a akcionářů nejsou v souladu s národními prioritami. Maximalizace výroby nemusí znamenat maximalizaci zisku, ba často platí pravý opak. V tržním prostředí s vysokými vstupními bariérami totiž nedostatek umožňuje firmám vydělat více tím, že vyrábějí méně, než by mohly. Takový model však nejde ruku v ruce se zájmy americké vlády.

Navzdory rekordním ziskům v letech 2022–2024, taženým válkou na Ukrajině, sérií konfliktů na Blízkém východě a více či méně úspěšnými programy na modernizaci amerických ozbrojených sil, sektor stále trpí opakovanými selháními, zpožděními a systematickým překračováním už tak vysokých rozpočtů.

Průměrná data za poslední roky ukazují:

• Lockheed Martin použil až 70 % čistého zisku na zpětné odkupy akcií

• RTX Corp. (bývalý Raytheon) vynaložil přibližně 80 % čistého zisku

• Northrop Grumman věnoval na odkupy zhruba 45 % čistého zisku

Tyto údaje nezahrnují dividendy, které představují další významný nástroj odměny akcionářů. Jak upozorňuje Pentagon, přesouvání takto vysokých částek místo investic do výroby, výzkumu a vývoje nebo mezd je znepokojující.

Vláda USA argumentuje, že s ohledem na nízkou efektivitu výroby a neustálá zpoždění by měl být kapitál alokován na rozšíření výrobních kapacit, vývoj nových technologií a konkurenceschopné odměňování zaměstnanců. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že taková změna odměňovací politiky jde přímo proti zájmům akcionářů, ve střednědobém až dlouhodobém horizontu může firmám prospět. Důvodem je, že stagnace a zanedbávání klíčových oblastí v těchto obranných gigantech dosáhly úrovně, která již ohrožuje jejich další fungování.

Je ale důležité podotknout, že nejde o jednostranný tlak – jen pár dní po oznámení záměru přehodnotit dividendovou a buybackovou politiku, Trump zároveň signalizoval výrazné navýšení rozpočtů na obranu. Zda bude tato strategie cukru a biče úspěšná, se teprve ukáže.

Americký vojensko-průmyslový komplex: Ani „komplex“, ani „průmysl“?

Valuace amerických obranných společností odrážejí strukturální problémy, které se týkají nejen celého sektoru, ale i USA jako celku. Ocenění zaostávají za širším trhem i za evropskými konkurenty. Otázkou je, co stojí za tímto rozdílem a jak by případná změna vládní politiky mohla ovlivnit valuace celého sektoru obrany?

Zdroj: Bloomberg Intelligence

Americké obranné společnosti a s nimi spojené podniky (např. Boeing, Texas Instruments, General Dynamics) jsou firmy, které vlastními rozhodnutími ztratily svůj průmyslový a lidský kapitál. Disciplína a manažerská kultura, která je kdysi vybudovala, byla erozivně oslabena. Zároveň jsou nuceny fungovat v prostředí zanedbané infrastruktury a nestabilních dodavatelských řetězců. Investoři i vláda USA je proto sledují s rostoucí skepsí. Navzdory stovkám miliard dolarů, které USA (a další země) do těchto kontraktorů během posledních 15 let investovaly, nejsou tyto firmy schopny uspokojit ani základní potřeby ozbrojených sil.

Naopak evropští konkurenti zvyšují výrobní kapacity a tvoří nová konsorcia pro vývoj nových systémů, a to i přes vysoké ceny energií, mzdové náklady a omezený přístup ke surovinám. Proč tedy USA – navzdory zdánlivě příznivým podmínkám – nedokáží obnovit vlastní obrannou průmyslovou základnu?

Prvním a nejčastějším vysvětlením ze strany zástupců těchto firem je „nedostatek pracovních sil“. Bez zkušených inženýrů a kvalifikovaných řemeslníků nelze ani expandovat, ani udržet stávající výrobu. Hlavní problém však spočívá v něčem jiném:

• Firmy tvrdí, že inženýři chybí, přestože je v USA aktuálně více nezaměstnaných inženýrů a absolventů než kdykoli dříve.
• Zároveň však vedení těchto korporací lobbuje za reformu imigrace, aby mohli přivést údajné odborníky ze zahraničí.

To ale není řešením. Práce na vojenských projektech vyžaduje přístup k materiálům různých stupňů utajení a proces získání bezpečnostní prověrky je zdlouhavý a náročný – i pro rodilé Američany. Boeing tento přístup dovedl do extrému, zejména díky své expozici v civilním letectví, kde bezpečnostní prověrky nejsou potřeba. Důsledky této politiky se projevují nejen v tržní valuaci firmy, ale také v seznamu leteckých katastrof posledních let.

Tyto společnosti by mohly bez problémů najímat a školit inženýry z domácího trhu, avšak nedělají to kvůli hluboce zakořeněným dysfunkcím a uzavřenému způsobu fungování. Tím vytvářejí ztráty nejen pro americký rozpočet, ale i pro akcionáře.

Druhá skupina problémů je mnohem složitější a nelze ji vyřešit změnami v náborové politice. V důsledku deindustrializace, deregulace, outsourcingu a privatizace nechaly Spojené státy zchátrat velkou část své logistické a průmyslové infrastruktury. Řada technických schopností byla částečně nebo zcela ztracena.

Bez let důsledných a promyšlených investic není možné tyto nedostatky napravit, a deficit se dále prohlubuje. Dnes lze sledovat obrácení situace z pacifického bojiště druhé světové války – USA mají aktuálně jasnou převahu na moři i ve vzduchu, ale během několika let se mohou ocitnout v opotřebovávací válce proti soupeři, který kontroluje více než 50 % světové lodní kapacity (Čína).

Navíc USA s největší pravděpodobností čelí energetické krizi, která může být srovnatelná nebo i horší než ta evropská, pokud budou pokračovat plány na masivní rozšíření datových center. Zbrojní firmy a jejich subdodavatelé tak budou nuceni soutěžit o energii s technologickými giganty – což by mohlo skončit katastrofálně pro všechny zúčastněné strany.

Nastal proto čas obrátit pozornost k evropským výrobcům. Je tak výrazný rozdíl ve valuacích a ukazatelích pouze důsledkem geografické blízkosti k ruské hrozbě a vlastních selhání amerického průmyslu? Ne zcela.

Za úspěchem evropského obranného sektoru stojí něco, co bylo ještě donedávna vnímáno jako jeho největší slabina: Téměř každá evropská země si i během období nízkých výdajů zachovala část domácí kapacity pro výrobu zbraní. To vytvořilo mozaiku menších, efektivních a vysoce specializovaných společností, které sdílejí trh s několika průmyslovými konglomeráty s historií sahající až do 19. století.

Ve Spojených státech šel vývoj opačným směrem: většina menších dodavatelů byla konsolidována do několika korporací, které se staly „příliš velkými na to, aby padly.“ Naopak evropské společnosti dnes spolupracují tam, kde musí, a konkurují tam, kde mohou, což pohání růst schopností a produktivity. Jednotný trh a robustní infrastruktura umožňují rychlou expanzi výroby a návrhových kapacit, a to navzdory vysokým cenám energií a pracovních sil.

„Quo Vadis“ nebo „Para Bellum“?

Kdo tedy může získat z aktuálně probíhajících trendů – a je možné, že se investiční příležitosti nacházejí na obou stranách Atlantiku? Investice do dodavatelů obrany je náročná, a to i přes vynikající výnosy a solidní fundamenty. Evropské společnosti jsou ještě složitější případ – na jedné straně většina lídrů na trhu EU obchoduje za velmi vysoké valuace, často s trojciferným P/E. Na druhé straně tyto firmy často podléhají neodůvodněným výprodejům způsobeným mediálním šumem kolem „mírových vyjednávání“, která nijak nemění fundamentální situaci podniků. Přesto existují evropské firmy, které trh z větší části ignoruje, ačkoli by rozhodně neměl.

Kongsberg

Norský výrobce systémů protivzdušné obrany zaostává z hlediska valuace, přestože má ambiciózní plány expanze a stabilní růst. Společnost hraje klíčovou roli v evropské bezpečnostní architektuře, zejména vzhledem k tomu, jak bombardování civilního obyvatelstva tvoří základní taktiku ruského válečného vedení.

• Meziroční růst tržeb kolem 50 %

• Book-to-bill ratio přibližně 1,4 (ukazatel silné poptávky)

• EBIT marže cca 12 %, s potenciálem dalšího růstu díky provozní páce a skokové expanzi

Dnes se jedná o jednu z nejzajímavějších příležitostí v sektoru. Společnost zůstává „mimo radar“ většiny trhu a existují silné signály, že hlavní zisky teprve přijdou.

KOG.NO (D1)

Společnost Kongsberg začíná se zřetelnější jistotou dohánět ztráty, které utrpěla během korekce ve druhé polovině roku 2025.
Zdroj: xStation5

Saab Group

Saab je další společností ze Skandinávie, která – přestože patří k hlavním beneficientům celoevropského přezbrojování – zůstává mimo hlavní zájem investorů. Pozice Saabu je unikátní: po desetiletí tvořil páteř švédského soběstačného obranného průmyslu. Díky tomu dnes nabízí diverzifikovaná a integrovaná řešení, která pokrývají většinu potřeb ozbrojených sil, jež kladou důraz na nezávislost a poměr cena/výkon.

• Saab udržuje jednu z nejrychlejších dynamik růstu tržeb v oboru – přes 20 % ročně

• Zároveň dosahuje marží o několik procentních bodů vyšších než konkurence

• Společnost je zavedeným dodavatelem špičkového vybavení pro země mimo NATO

• Vstup Švédska do NATO otevírá nové trhy

• Zapojení do panevropských obranných projektů umožní rozšíření výroby a úspory z rozsahu, což posílí její pozici u stávajících zákazníků

Navzdory řadě problémů situace amerických obranných firem není beznadějná – ani katastrofální. Zatímco hlavní kontraktoři čelí výzvám, které přesahují možnosti jejich vedení, druhá linie společností zůstává kompetentní a připravená těžit z největšího obranného rozpočtu na světě – a jejich valuace stále mají značný prostor pro růst.

SAABB.SE (D1) 

Švédská společnost Saab se aktuálně nachází ve fázi velmi silného růstového trendu.
Zdroj: xStation5

L3Harris

L3Harris je výrobce raketových systémů, který sice není tolik známý ani mediálně viditelný jako větší hráči, avšak jde o nepostradatelnou firmu s jedním z nejsilnějších růstových výhledů v tomto segmentu trhu. Společnost má praktický monopol na raketové motory na tuhé palivo pro taktické střely, a to především díky extrémně náročnému certifikačnímu procesu – což se pozitivně odráží ve finančních ukazatelích.

• Jedna z nejvyšších EBIT marží v oboru – přes 15 %

• L3Harris je lídr v optimalizaci nákladů

• Program „LHX NeXT“ přinesl v roce 2024 úspory 800 mil. USD (původní cíl byl 600 mil. USD)

• Do konce letošního roku se očekávají úspory až 1,2 mld. USD

• Navzdory silným výsledkům se akcie stále obchodují s forward P/E diskontem vůči zbytku sektoru

Společnost se však nespoléhá pouze na úspory nebo současné kontrakty. Jedním z vlajkových projektů administrativy Donalda Trumpa je tzv. „Zlatá kopule“ (Golden Dome) – komplexní vícevrstvý systém protiraketové obrany. Bez ohledu na strategickou logiku či proveditelnost, financování tohoto projektu je reálné. Jeho hodnota může dosáhnout až 140 miliard USD, přičemž významná část by mohla připadnout právě L3Harris díky její nezastupitelné roli v daném segmentu. L3Harris ztělesňuje vše, o co by firmy v obranném sektoru měly usilovat – a čeho většina zatím nedosahuje. Co je nejzásadnější: tento potenciál ještě není plně započítán ve valuaci akcie.

LHX.US (D1)

Společnost se od března 2025 nachází v téměř nepřerušeném růstovém trendu. Za pozornost stojí protnutí klouzavých průměrů EMA100 a EMA200.
Zdroj: xStation5

Huntington Ingalls Industries (HII)

HII patří mezi méně známé společnosti bez rozsáhlého pokrytí médii a analytiky, přesto však představuje nepostradatelný článek v dodavatelském řetězci – a vzhledem k aktuálním prioritám amerického námořnictva její význam stále poroste. US Navy je v urgentní fázi expanze, údržby a modernizace flotily a vše nasvědčuje tomu, že hlavním beneficientem (z pohledu akciových valuací) bude právě HII.

Podobně jako L3Harris, i HII má monopolní postavení:

• Provozuje jedinou loděnici v USA, která je schopna stavět a servisovat „supercarrier“ – gigantické letadlové lodě, které tvoří páteř americké vojenské síly

• Zároveň provozuje jednu ze dvou loděnic, která může stavět a udržovat víceúčelové jaderné lodě

Na rozdíl od společností jako Boeing nebo General Dynamics však nejde jen o záchrannou síť, ale o růstový katalyzátor – HII je v pozici, kdy tyto klíčové závislosti zvyšují její růstový potenciál.

Finanční ukazatele:

• Růst tržeb meziročně o 16 %

• Nárůst zisku o 85 % meziročně

• Růst marže z 3,5 % na 5,6 %

• Přijetí 4 500 nových zaměstnanců v roce 2025

• Rekordní objem objednávek: 55 miliard USD

Modernizační plán námořnictva USA:

• Výstavba minimálně dvou dalších letadlových lodí třídy Ford

• Ponorky třídy Virginia

• Desítky torpédoborců a podpůrných plavidel

• Rozpočet na stavbu lodí se od roku 2021 téměř zdvojnásobil

• Od roku 2015 Kongres každoročně schvaluje vyšší rozpočet, než žádá prezident

Na základě analýz kongresových zpráv z let 2024–2025 se předpokládá, že během přibližně 10 let by mohly být přiděleny zakázky v hodnotě stovek miliard USD.

HII.US (D1)

Situace na grafu je analogická s vývojem akcií L3Harris, avšak růstový trend u HII trvá o několik měsíců déle.
Zdroj: xStation5

Závěr:

Při analýze současných trendů na trzích s obrannými a vojenskými akciemi lze vyvodit několik jasných pozorování:

• Americký obranný průmysl – navzdory vnímané dominanci – stále více zaostává za evropskou konkurencí.

• Netýká se to však všech amerických firem. Některé menší, méně viditelné, ale efektivní společnosti – které dokáží plně využít své strategické postavení – zůstávají na špici růstových valuací.

• Evropský obranný sektor se ukázal jako „spící obr“, který se probudil v reakci na rostoucí hrozby a geopolitický tlak.

• Valuace většiny evropských obranných firem již odpovídají fundamentům nebo je i předběhly, nicméně investiční příležitosti stále zůstávají v ústraní.

Zdroj: Bloomberg Intelligence

Zaujalo Vás toto téma? U XTB můžete obchodovat více než 2000 CFD na akcie!

• Konkurenční spready
• Nízké swapové body, díky kterým můžete držet pozice déle
• Minimální velikost transakce již od 0 EUR

Kromě široké nabídky instrumentů od nás získáte také vzdělávací materiály – články, e-booky a kurzy zdarma:

• Trading pro začátečníky
• TOP 5 Trading nástrojů Ondřeje Hartmana
• Kurz tradingu vs. investování
• Investování do akcií – Co je to obchodování s akciemi?
• Testovací účet u XTB? Procvičte si obchodování zdarma!